Jak rozhodně nežádat o práci

Díky inzerátu, že do Shipita hledáme nového kolegu se mi ozvalo docela velké množství lidí. Ovšem některé žádosti jsou tak kouzelné, že bych se rád s vámi o ně podělil, protože takhle opravdu ne.

Buďte si jisti

Vaše nabídka mě velice zaujala, ale nejsem si jist, zda jsem pro Vás ten pravý uchazeč.

Tohle vážně není dobrá druhá věta. Pokud o tu práci máte zájem, tak se snažte hledat důvody, proč jste ten pravý uchazeč. A né hned vypálit, že na to vlastně nemáte

Technologie pište bez překlepů

Symphony a Doctrine jsem nikdy nepouzival. Naposledy jsem delal v PHP za casu vysoke skoly, mel jsem brigady, kde jsem pouzival PHP a ZendFramework. 

Nevadí, že tu technologii neumíte, není problém se ji doučit. Ale ukažte entusiasmus, že se ji chcete naučit. A ne prostě ja jí neumím a ještě ji napíšete blbě (je to Symfony).

Nezmiňujte fail projekty a už vůbec né ty první

V PHP programuji více jak 10 let. První zkušenosti jsem získal ještě při studiu na VŠ, kde jsme s kolegou připravili stránky o fauně středozemního moře ( http://web.archive.org/web/20020831062526/tady-byla-url-webu). I skrze WayBack Machine je poznat, že šlo o dost nedokonalou aplikaci, kde není ani využita databáze pro ukládání dat.

Každý jsme nějak začínali, i můj první web do teď běží a je prošpikovaný SQL Injection, XSS apod. Ale probůh to není referenční projekt, raději napiště, že žádný projekt nemůžete zveřejnit kvůli NDA. Nechte si poslat nějaké testovací zadání. Je docelá smutné, že po 10 letech programování v PHP zmiňujete první zkušenost.

Nepodceňujete se 

Zaujal me inzerat na tuhle pracovni pozici na strankach fora Nette. Tusim, ze pravdepodobne hledate nekoho s co nejlepsimi zkusenostmi, nebo profesionalniho programatora, ale i tak mi prislo, ze za zkousku nic nedam.

Hned ve druhé větě se podcenit vám moc kreditu nepřidá. Pište o plusech a ne o mínusech (ty stejně časem vyplynou na povrch, ale už to může být za situace, že máte přiklepnutou práci).



Celkově mi přijde, že se lidi v čechách neumí vůbec prodávat. V US je každý průměrný dělník mistr prodeje. Snaží se sám sebe prodat v co nejlepšim světle.

Tohle je úryvek z Johnovi knížky, který to úplně nádherně vystihuje.

Lidé v USA umí velmi dobře prodávat
Tím „prodávat“ myslím, že umí prodávat sami sebe. Už ve školách se
studenti učí, jak absolvovat pohovory nebo jak psát resumé. Na pohovory
(v USA se jim říká interview) mi chodí většinou perfektně oblečení lidé, kteří
dokážou přesvědčit svým nadšením, perfektním jednáním, výbornými referencemi
a úsměvem na tváři. 

Hodně často se mi však stalo, že když jsem takového člověka zaměstnal
a on pak přišel do práce, tak jsem ho ani nepoznal. Úsměv a nadšení se vytratily
v okamžiku, kdy dotyčný začal pracovat. Přístup, že nic není problém, úplně
zmizel. Neříkám, že se to stane u každého uchazeče, ale stává se to často. 

Lidé se dokonale připravují, než jdou na job interview. Jdou ke kadeřníkovi,
oblečou si nejlepší šaty, naučí se perfektní odpovědi – prostě dokážou
všechno udělat na jedničku. Během pohovoru je extrémně těžké udělat si
o uchazeči přesný obrázek. Proto je potřeba nenechat se oslnit takovým perfektním
uchazečem. Je potřeba přesně zjistit, kdo je nejlepší člověk na danou
práci.

Pozn. článek není myšlen nijak posměvačně, jen se snažím poukázat na chyby. Snad to někdy někomu pomůže :)